22.04.2026 - Filmový klub Regionální knihovny Karviná patří k nejstarším svého druhu v České republice. Funguje už od roku 1968 a i po více než padesáti letech si zachovává svůj původní smysl – přinášet divákům kvalitní filmovou tvorbu, která se v běžných kinech objevuje jen výjimečně. V roce 2025 byl dokonce vyhodnocen jako Bonusový filmový klub Asociace českých filmových klubů, kterých je v České republice jen několik. O jeho historii, současnosti i divácích jsme si povídali s vedoucí klubu Šárkou Fiedlerovou Hanušovou.
Filmový klub má opravdu dlouhou tradici. Jaké byly jeho začátky? „Filmový klub dnes prožívá už 58. sezonu. V minulosti šlo spíše o uzavřenou společnost pro zapálené filmové nadšence, často středoškoláky. Promítaly se umělecké a méně dostupné filmy, mnohdy i s politickým přesahem. Repertoár byl pečlivě vybíraný, ale také kontrolovaný. Přesto se dařilo promítat díla významných režisérů, jako byli Tarkovskij, Wajda nebo Kusturica.“
Které osobnosti jsou s filmovým klubem neodmyslitelně spjaté? „Na vzniku i dlouholeté činnosti filmového klubu se podílela celá řada osobností, často z řad učitelů, kteří měli blízko k filmu. Patřili mezi ně například Jan Kaleta nebo Miroslav Studzinski, ale především Rudolf Fiedler, který byl od roku 1980 předsedou klubu a vedl jej neuvěřitelných 43 let. Velkou roli sehráli také lidé z prostředí knihovny, kteří činnost klubu podporovali a chránili, například tehdejší ředitel Zdeněk Lopatář, jeho zástupkyně a pozdější ředitelka Halina Molinová, současná ředitelka Markéta Kukrechtová nebo dlouholetá členka Beata Kuboková. Od roku 2023 vedu filmový klub já a snažím se navázat na práci svého manžela – oslovovat nové diváky, přinášet zajímavé filmy a hledat nová témata, třeba i netradiční projekce nebo speciální programy.“
Zažil klub i složitější období? „Ano, byly chvíle, kdy byl filmový klub ohrožen. Na tehdejší orgány chodila i udání, například, že promítáme nevhodné filmy. Přesto klub přežil a po roce 1989 se otevřel širší veřejnosti. Dnes jsme rádi za každého diváka, který přijde za kvalitním filmem.“
Jak byste popsala dnešní dramaturgii? „Zaměřujeme se na nekomerční filmy s přesahem a myšlenkou. Vybíráme snímky z festivalů, filmy, které kiny někdy jen prošumí, ale stojí za pozornost. Nabídka je pestrá, od českých novinek po zahraniční klasiky, od dokumentů po hrané filmy.“
Můžete být konkrétní? Jaké filmy jste promítali v poslední době? „Snažíme se o pestrý výběr filmů, na které chceme diváky upozornit. V jarní sezoně uvádíme například festivalově oceněné snímky jako Sbormistr, Karavan, Čtyři matky, Citová hodnota nebo Drobná nehoda. Zařazujeme také archivní filmy, například Erotikon a tituly po filmařské stránce velmi kvalitní, jako DJ Ahmet, Sirat, Bolero nebo Co ví Marielle. Na závěr sezony navíc chystáme speciální projekci, o které rozhodnou sami diváci. Mohou vybírat ze tří nominovaných filmů – Moudrost štěstí o životě dalajlámy, Milost režiséra Paola Sorrentina nebo Nádhera života věnovaná Franzi Kafkovi. Na podzim chystáme k 95. výročí narození Jiřího Suchého jeho film Nevěsta z roku 1970. Aktuální program je k dispozici na webu knihovny.“
Máte i nějaké netradiční projekce? „Ano, například jsme připravili projekci naslepo. Diváci nevěděli, na jaký film jdou, ale důvěřovali našemu výběru. Přišlo jich 24 a promítali jsme film Tančírna od Ettore Scoly. Taková důvěra nás opravdu těší.“
Co vás na práci nejvíc baví? „Film je vlastně můj každodenní svět. Promýšlím dramaturgii, sleduji novinky, pročítám recenze, připravuji úvody k filmům i programy pro diváky. Baví mě, že jsem v kontaktu s kolegy z jiných filmových klubů a můžu jezdit na festivaly nebo filmové přehlídky. Do kina chodím klidně dvakrát i třikrát týdně. Velkou radost mám také z práce s mladými lidmi. Třeba když jsme připravovali cyklus filmů pro studenty karvinské průmyslovky, viděla jsem, jak silně na ně filmy působí. Dodnes si pamatuji jejich reakce po projekci Spalovače mrtvol – bylo to velmi silné a mělo to skutečný vzdělávací i výchovný přesah. Těší mě i samotná setkání s diváky. Vím, že přicházejí za kvalitním filmem a společným zážitkem. Je to práce, ale zároveň velká radost.“
A co vás naopak mrzí? „Mrzí mě, že se v běžných kinech často vytrácí kultura sledování filmů. Lidé si během projekce povídají, svítí mobily, odcházejí ještě před titulky. Přitom právě titulky jsou součástí filmu, doznívá v nich hudba i celkový zážitek. O to víc si vážím prostředí našeho filmového klubu, kde diváci přicházejí opravdu za filmem a dokážou ho vnímat soustředěně a s respektem.“
Jaký význam má filmový klub pro město? „Je to místo setkávání lidí, kteří mají rádi kvalitní film. Sdílený zážitek z kina je nenahraditelný. Navíc se snažíme diváky kultivovat. Naším dlouhodobým mottem je, že titulky patří k filmu. Je to pocta tvůrcům a zároveň prostor, kdy v divákovi doznívá celý zážitek.“
Jak dnes vypadá publikum filmového klubu? „Proměnilo se. Dříve šlo hlavně o studenty, dnes chodí různorodé publikum. Máme věrné klubisty, ale i diváky, kteří přijdou na konkrétní film. Průměrně dorazí kolem dvaceti lidí, ale i pro takové publikum má naše práce smysl.“
Děkujeme za rozhovor.
Filmový klub promítá pravidelně každou středu od 17:30 hodin v prostorách Regionální knihovny Karviná na pobočce v Mizerově. Nabízí tak jedinečnou příležitost vidět kvalitní filmovou tvorbu v komorní atmosféře a sdílet ji s ostatními diváky.
Rozhovor s Šárkou Fiedlerovou Hanušovou o nekomerčních filmech a jedinečné atmosféře projekcí.
